Příspěvky se štítkem ‘Orwell G.’

George Orwell: Farma zvířat

Zařazeno v 40. léta, Antiutopie, Velká Británie | Váš názor

George Orwell (1903–1950), vlastním jménem Eric Arthur Blair se narodil v Indii a v letech 1922–1927 pracoval v Barmě u britské policie.

Farma zvířat (Animal Farm, 1945) je spolu s titulem 1984 považována za vrchol Orwellovy tvorby. Kvůli nepokryté kritice SSSR muselo být její vydání pozdrženo.

Anglická Manor Farm je, stejně jako každá jiná farma v Anglii, závislá na práci zvířat. Ta se však jednoho dne vzbouří, vyženou zlé pány a začnou farmu spravovat samy. Zpočátku rovnocenná společnost se postupně začíná dělit – prasata se stanou organizátory a veliteli, zatímco ostatní zvířata dál pokračují v práci, omámena pocitem svobody. Zvířecí společnost se čím dál víc podobá té lidské, prasata mezi sebou bojují o moc. Postupně mění zavedené zvyky a praktiky zvířat, minulost i své chování.

Ostatní zvířata jsou – snad s výjimkou apatického osla Benjamina – příliš hloupá na to, aby pochopila, že je prasata vykořisťují, využívají a týrají. Nezbývá jim, než poslouchat nové pány, pracovat a plnit rozkazy prasat.

Orwell zachycuje proměnu mírumilovných prasat v kruté a lstivé pány, kteří se na konci alegorické bajky podobají mnohem víc lidem než zvířatům. Zneužívají svou inteligenci, straší své spolubojovníky – revolucionáře návratem pana Jonese a samy tyjí z jejich práce. Kniha popisuje hrůznou moc teroru, propagandy a konečnou zradu prvotní myšlenky revoluce. Varuje před totalitní společností tupého stáda, kterým manipuluje zlovolný diktátor. Jednotlivé postavy zvířecího příběhu mají reálné předlohy a popisují ruskou společnost v době Stalinovy vlády: V knize jsou ztělesněny postavy Marxe a Lenina, Stalina a Trockého, dále lživého ruského deníku Pravda či chudého proletariátu.

Twelve voices were shouting in angre, and they were all alike. No question, now, what happened to the faces of the pigs. The creatures outside looked from pig to man, and from man to pig, and from pig to man again; but already it was impossible to say which was which.

George Orwell: 1984

Zařazeno v 40. léta, Antiutopie, Velká Británie | 2 komentáře

George Orwell (1903-1950), vlastním jménem Eric Arthur Blair se narodil v Indii a v letech 1922-1927 pracoval v Barmě u britské policie.

Alegorický román 1984 (1949), který líčí život ve světě plném strachu, byl v době vydání (1949) vykládán jako obžaloba stalinismu. Orwell nás zve do Oceánie, jedné ze tří světových supervelmocí, které spolu bojují o nadvládu na Zemi.  Winston Smith, hlavní postava románu, je členem strany Angsoc, která v zemi ovládá veškerá média i myšlení lidí. Strana zjednodušuje slovní zásobu a dělá z lidí tupé stádo neschopné rozumně uvažovat.

Winston je jedním z posledních, kteří si uvědomují, že Strana lže. Už jen toto zjištění pro něj znamená jistou smrt, protože Ideopolicie obyvatele hlídá na každém kroku. Proto je rozhodnut co nejrychleji najít někoho, komu by se se vším mohl svěřit, než bude pozdě.

Spojence najde ve spolupracovnici Julii, se kterou prožije vášeň a nekonečný strach z odhalení. Spolu utíkají do světa, který si Winston vybudoval v zapadlém pokoji starožitnictví. Společně prožívají nejkrásnější okamžiky svých životů, vědomi si blížícího se trestu – ten nakonec přichází v podobě mučení uvnitř Ministerstva lásky.

Smrt by pro oba milence byla vysvobozením, ale Velký bratr – ochranář a otec celé Oceánie – chce zlomit jejich víru v lásku, pravdu  a duchovní hodnoty. Mučení Winstona zlomí a uvědomí si, že Velkého bratra miluje. Děsivý příběh o manipulaci s lidskou myslí se tak uzavírá.

Mysl mu sklouzla do zmotaného světa doublethinku. Vědět, a přitom nevědět, uvědomovat si plnou pravdu, a přitom pronášet pečlivě vykonstruované lži, udržet současně dva názory, které se vzájemně vylučují, vědět, že jsou protikladné, a věřit v oba; používat logiku proti logice, odvrhovat morálnost, a přitom ji vyžadovat, věřit že demokracie je nemožná a že Strana je strážcem demokracie; zapomenout všechno, co je třeba zapomenout, potom to znova z paměti vylovit, když je toho zapotřebí, a zas to promptně zapomenout: a nade všechno aplikovat týž proces na proces sám. To byla nejzazší finesa: vědomě si přivodit nevědomost, a pak znovu zapomenout na akt hypnózy, který člověk právě provedl. Dokonce i jen porozumět slovu doublethink vyžadovalo podvojného myšlení použít.