Bram Stoker: Dracula
Bram Stoker (1847-1912) byl anglický romanopisec, povídkář a divadelní kritik. Psal divadelní recenze pro dublinský časopis Mail, později se stal tajemníkem Henryho Irvinga. Proslavil se díky románu Dracula, žádná z jeho pozdějších próz už slávu tohoto díla nepřekonala.
Román Dracula (1897) je klasickým dílem literárního vampyrismu, inspirovaného gotickým románem a hrůzostrašnými povídkami. Zachycuje podivné události a příhody formou deníkových zápisků, které hlavní hrdinové příběhu postupně spojují jako korále na niti.
Prvním průvodcem čtenáře se stává Jonathan Harker, mladý a nadějný advokát, který je vyslán do Transylvánie, aby s hrabětem Draculou domluvil detaily koupě londýnského sídla. Jonathan přijíždí na zámek a je mile překvapen pohostinností hraběte. Později se stává svědkem mnoha zvláštních jevů, které v něm vzbuzují strach – s úlekem zjišťuje, že se stal zajatcem na temném zámku Dracula. Z jeho zápisků se dozvídáme, jak velký strach prožíval během svého pobytu, jak jej udivilo, že na zámku nejsou žádná zrcadla a konečně i to, jak hraběte napadl a v záchvatu šílenství uprchl ze zámku.
Jonathanova snoubenka Mina se zatím v Londýně strachuje o jeho zdraví, a když obdrží dopis z transylvánské nemocnice, rozjíždí se za svým milým, kterého nalézá oslabeného prudkým zánětem mozkových blan. Musí přísahat, že jeho deníku se v životě nedotkne – Jonathan si stále není jist, zdali se mu všechno jen nezdálo.
Její přítelkyně Lucy se mezitím šťastně vdá za Arthura Holmwooda, odmítá nabídky doktora Johna Sewarda a Texasana Quinceyho Morrise, kteří mají v příběhu sehrát ještě velmi výraznou roli. Právě v těchto chvílích hrabě Dracula, uzavřen v bedně na palubě lodi, dosáhl břehů Anglie. S sebou přiváží bedny s hlínou z Transylvánie, kterou potřebuje k odpočinku.
Při jeho příjezdu se ve městě začínají dít divné věci a Lucy začíná chřadnout. Doktor Seward si s nemocnou, která vykazuje příznaky chudokrevnosti, neví rady, a z Nizozemí povolává svého dávného přítele a učitele van Helsinga. Ten však přichází pozdě a s hrůzou zjišťuje, že Lucy se stala obětí hraběte Draculy. Stává se z ní Nemrtvá, navždy uvězněná v mrtvém těle a předurčená k nekonečnému životu, který sílí z krve živých lidí.
Van Helsing si pročítá všechny zápisky a deníkové záznamy a ještě více se utvrzuje v přesvědčení, že je třeba hraběte zabít. Spolu se svými přáteli Johnem, Quinceym, Arthurem, Jonathanem a Minou vypracují plán, který světa navždy zbaví toho netvora z pomezí dvou světů. Hrabě však nečekaně napadne paní Minu a vpraví ji trochu své krve do žil, aby nad ní získal moc a později ji mohl povolat k sobě.
Naši hrdinové jsou nyní nuceni bleskově jednat a nepromrhají jediný okamžik – postupně zničí všechny skrýše, které si Dracula v Londýně vybudoval. Ten prchá zpět do rodné Transylvánie, aby – jako už mnohokrát předtím – načerpal nové síly pro svůj nekonečný boj. Hrdinové krvavého příběhu jsou mu neustále v patách a dostihnou ho dříve, než dosáhne svého útočiště. Srdce mu probodnou dřevěným kůlem a hlavu oddělí od těla. Hrabě se rozplyne v prach, bohužel je však při potyčce s Cikány a Slováky zabit Quincey Morris.
Autor čtenáři chronologicky řazenými deníkovými zápisky postupně poodhaluje hrůzné události a skutečnosti, které se v naproté tichosti a bez vědomí veřejnosti odehrávaly v Londýně. Zároveň čtenáři poskytuje několik různých pohledů na celý příběh a umožňuje mu nahlédnout do niterných úvah jednotlivých postav.
Knihu jsem četla a musím podotknout, že mě nijak nenadchla. Tím chci jen říct, že činy postav i sled událostí je velice snadno předvídatelný a to například ve chvíli, kdy je taková hora náznaků o tom, že Lucy byla v upíra měněna hrabětem. Kniha je tak v této pasáži vyloženě nudná, protože autor jednoduše „okecává“ (a úplně zbytečně) to, co už čtenář dávno sám vyvodil.
Trochu mě i mrzí to, jakým způsobem popisoval Dráculu a jeho chování. Kdyby se neinspiroval nebo alespoň nepřirovnával svou postavu k Vladovi, kniha by tak možná byla hezčí. Je pravda, že na to moc nepoukazoval ale už jen samotná zmínka o tom, že má hrabě nevyspělý mozek (tedy že je v podstatě hloupý nebo jako malé dítě) je trochu urážlivé, tedy vzhledem k osobě Vlada. Vždyť on byl naopak údajně vylice inteligentní.
Jediné co se mi líbilo bylo ono uspořádání v psaní deníků. Je to zajímavý nápad a musím ocenit, jak dal sled událostí dohromady.
Tady si ale musím vzpomenout na to, že například postava Miny Harkerové mě vyloženě nědky i rozčílila a nebo rozesmála, že jsem nemohla. S její uvědomnělostí, tím jak někdy dělá z Johnatana většího chudáčka než je, jak si hraje na matku pluku a s každým se chce přátelit, to autor více než přeháněl. Všude ta přehnananá nápomocnost. Jak všichni muži jí opěvovali, jak je úžasná. To je nereálné a i kdyby bylo, mnohem zajímavější by to bylo, kdyby se někdo postavil na odpor a jednoduše řekl ne. Taková pravá černá ovce by dala ději „šťávu“ a nebyl by tak vleklý