Milan Kundera: Nesnesitelná lehkost bytí
Milan Kundera (1929-?) je nejvýznamnějším spisovatelem českého původu 20. století, který však od roku 1975 žije ve Francii, kde rovněž vydává svá díla. Režim, před kterým do ciziny prchl, tak zplodil významnou postavu světové literatury.
Jeho poslední román Nesnesitelná lehkost bytí (L’Insoutenable Légèreté de l’être, 1984) je trochu jiným příběhem o lásce. Odehrává se na pozadí velmi napjaté atmosféry roku ’68 v Československu obsazeném ruskou okupační armádou. Hlavní hrdinové (dva páry, přičemž Sabina je Tomášovou milenkou) Tomáš a Tereza, Franz a Sabina jsou si přes svou rozdílnost velmi podobní.
Tomáš pracuje jako chirurg, kterého celý život provází záliba v ženách. Sám jí však nepřikládá žádný význam a sex s jinými chápe jen jako ukojení chtíče, který nemá nic společného s city. Tereza, která Tomáše k smrti miluje, však jeho milostnými avantýrami trpí – pro svou citovost nedokáže pochopit Tomášovu nevěru.
Ale právě ten slabý musí umět být silný a odejít, když ten silný je příliš slabý, než aby uměl slabému ublížit.
Vztah Sabiny a Franze je založen na nedorozumění, které pochází z odlišného dětství, prostředí a hodnot. Sabina utíká před světem kýče a láska je cestou k tomuto úniku. Franz, ovlivněn láskou k opuštěné matce, je hnán především soucitem, věrností a úctou ve vztahu k ženě.
Nesnesitelná lehkost bytí je filozofickým románem o lásce, životě a jeho smyslu. O všedních rozhodnutích, která bychom snad v příštím životě neudělali. Krása a zároveň prokletí našeho života však spočívá právě v tom, že na každé rozhodnutí máme jen jeden pokus. Ačkoliv je příběh hrdinů nesouvislý a životy obou dvojic se v něm prolínají velmi překvapivě a nesourodě, stále si zachovává celistvost v kompozici a tématu, kterým se zaobírá.
Možná, že nejsme s to milovat právě proto, že toužíme být milováni, to jest, že chceme něco (lásku) po tom druhém, místo abychom k němu přistupovali bez požadavků a chtěli jen jeho pouhou přítomnost.
Syrovost citů a pocitů, vystižení atmosféry strachu z událostí roku ’68, propracované charaktery postav i Kunderův dar jednoduchého, ale přitom dokonale realistického a mrazivého popisu dělají z románu skvělý zážitek, který – i přes svou snad historickou a filozofickou hodnotu – by měl být nazírán jako obyčejný příběh lásky. Neboť tak si to přeje i sám autor. A pokud čtenář tento fakt přijme, dostane se mu příběhu naplněného láskou a zároveň tak zraňujícího. Příběhu života.
Ano, nedivím se, že by chtěl druhou šanci. Jeho zločinecká udavačská minulost by se tím mohla změnit, i když špína jako je on by to udělala znovu viz:
Dokument: Kundera udal antikomunistu, toho čekal lágr
22:00 | 12.10.2008
“Milan Kundera je světově známým spisovatelem, novátorem románového žánru, brilantním esejistou a… podle posledního vydání časopisu Respekt také udavačem.
Podle informací, které týdeník získal, poslalo udání mladého Kundery na počátku padesátých let jeho vrstevníka Miroslava Dvořáčka na čtrnáct let do komunistických lágrů. Prokurátor původně navrhoval trest smrti.”
čtení téhle knihy bylo pro mě opravdu zážitkem…charakterizoval bych to asi takhle: některé stránky jsem musel číst víckrát ne proto, že bych si v půlce stránky uvědomil, že díky nudě myslím na něco jiného, ale protože jsem to musel přečíst znova, abych to pochopil. A i přesto knížka dokáže vtáhnout do dějě, že se těšíte, že nepochopíte další stránku
)