Petr Šabach: Putování mořského koně
Petr Šabach (1951-?) je český spisovatel, který se narodil v Praze. Známým se stal díky svým humorným povídkám a románům, které sloužily také jako předlohy k filmům Jana Hřebejka (Pelíšky, Pupendo, U mě dobrý).
Putování mořského koně (1998) je deníkovým vyprávěním muže-otce, který se rozhodl zůstat na mateřské se synem Pepínem, aby jeho žena mohla budovat kariéru (stylizuje se tedy do role mořského koníka, který se stará o potomstvo). Během jednoho roku, který tráví stavěním synkovy vysněné garáže z kostek, chozením do parku a podřimováním, se jeho život kompletně změní: začne na sobě pozorovat, jak moc mu chybí kontakt s lidmi, zakouká se do pohledné maminky v parku a přemýšlí o nevěře. Přestává si rozumět se ženou, zjišťuje spoustu věcí o životě (např. že Jsou dni, kdy ti nepomůže, že umíš napsat MYSLIVEC.) a nakonec si najde místo nočního hlídače.
Co neuskuteční tatínek, uskuteční Marie – podvede ho s kolegou z práce a tatínek s celou situací naloží geniálně – dotyčného vyhodí na ulici bez šatů a nechá ho utéct do noci. Za to si na nějaký čas pobude v blázinci, ale obvinění z ublížení na zdraví (do pokoje vtrhl s dřevěným koltem) je u soudu nakonec zamítnuto. Všechno se zase vrací do starých kolejí.
Šabach vypráví krátce, zkratkovitě a vtipně. Forma deníkových zápisků působí občas až s naléhavou aktuálností.


Knihu jsem dočetl dnes, bylo to krátké čtení. Díkybohu za to. Nevím, zda jsem přílišný buran či necita, ale psychologické úvahy, které knihu vyplňují, mě nijak neberou. Sny, obavy, otázky, fňukání. To je vše, co v knize nacházím. Děj chybí. Atmosféra (popis, využití spisovného či krásného jazyka) chybí také. Napjatost či dramatičnost… asi tam měla být, ale nenacházím ji tam. Nenacházím tedy smysl četby této knihy.
Nerad jsem negativní, ale kniha je dle mého názoru velmi nezdařilá.
stotoznuji se s p. Leptace. ta kniha je az prilis surrealisticka, to podstatne mi uniklo