Dobré čtení

Gabriel Chevallier (1895-1969) byl francouzský spisovatel, který se po První světové válce živil jako učitel umění, novinář a obchodní cestující. Psát začal roku 1925 a své poslední dílo, Mimobřehy (Brumerives) vydal rok před svou smrtí.

Zvonokosy (Clochemerle, 1934) roku 1922, ležící v kraji Beaujolais, jsou oázou klidu a dobré nálady. Místní obyvatelé se živí pěstováním výtečného vína a zemědělstvím. Monotónní a nudný život však končí s nápadem starosty Bartoloměje Pěšinky postavit před kostelem obecní záchodek. Městěčko rázem ožívá a občané pozapomínají na dobré mravy – napjatou situaci, na jejíž napjatosti má největší podíl stará panna Eulalie Čubíková, nakonec přijíždí uklidnit armáda, která s sebou přiváží muže v nejlepších letech…

Satirický román zachycuje vývoj městečka a osudy jeho obyvatel během 10 let, které líčí snad nejbouřlivější události v dějinách Zvonokos. Autor se vysmívá maloměšťáctví obyvatel, hned je ale omlouvá tím, že právě na maloměstě je jen málo příležitostí k rozptýlení (a stavba obecního záchodku takovou příležitost rozhodně skýtá).

Jerome Klapka Jerome (1859-1927) byl anglický humorista, jenž své prostřední jméno přijal jako vzpomínku na maďarského revolucionáře Györgyje Klapku, se kterým se spisovatelova rodina přátelila. Začínal psaním cestopisů, na doporučení redaktora však popisné pasáže zkrátil a věnoval více pozornosti úsměvným zážitkům hlavních protagonistů.

Dělat věci s rozmyslem je ztráta času (The Second Thoughts of an Idle Fellow) je sbírka 12 povídek vycházejících z běžných životních situací, které ne vždy dopadají tak, jak bychom si přáli. Autor na konci mnoha povídek filozofuje o smyslu života a lidské podstatě a přirozenosti – nezabředává však do monotónních úvah, činí tak s vtipem sobě vlastním.

O hraní pochodů na pohřbu loutek:

“Napadá mě, jak by ta hra asi vypadala, kdybychom si všichni mohli napsat své vlastní role. Nebyli by v ní žádní šašci ani zpívající služky. Všichni bychom hráli hlavní roli uprostřed jeviště a světla ramp by svítila pouze na nás. Nebo by to tak nebylo?”

O radostech a prospěchu otroctví:

“Až tedy ještě trochu vyrosteme, možná pochopíme, proč jsme na světě.”

Roald Dahl (1916-1990) se narodil norským rodičům ve Walesu a byl pojmenován po polárníku Roaldu Amundsenovi. Známým se stal díky své tvorbě pro děti, mezi jeho nejznámější díla patří Továrna na čokoládu.

Další příběhy nečekaných konců (More Tales of the Unexpected, 1978) obsahují 9 povídek, které balancují na hranici světa reálného a fantastického, možného a neskutečného. Povídky jsou psány s lehkostí a vtipem, který je velmi důležitý pro překvapivý konec každého příběhu.

Obzvláště bych vyzdvihl povídku Muž s deštníkem, jejíž hlavní hrdina se živí prapodivným způsobem: V restauracích krade z věšáků deštníky, které pak na ulicích prodává kolemjdoucím, většinou za jednu libru.

Cílem Dahlovy sbírky zřejmě není donutit čtenáře k hlubokému zamyšlení, snaží se jen jednoduchým a účinným způsobem pobavit – to však jeho příběhům nikterak neubírá na kvalitě.

Stephen Leacock (1869 – 1944) byl kanadský humorista a vysokoškolský učitel na McGillově univerzitě v Montrealu. Jeho humoristické dílo se skládá z více než dvaceti povídkových sbírek.

Literární poklesky (Literary Lapses) s sebou přináší 47 krátkých, ironických a nadnesených kusů, které vycházejí z všedních událostí lidského života – založení bankovního konta, návod na zbohatnutí či cestování dráhou. Mezi nejlepší se bezesporu řadí povídka Moje finanční kariéra, která vypráví strhující příběh o muži, jenž si chtěl založit bankovní konto. Vystrašený ze všech úředníků a značné sumy peněz (považte, celých 56 dolarů) během jediné hodiny konto založil, skoro se zbláznil a konto opět zrušil.

Leacock exceluje díky jednoduchosti a laskavosti, se kterou ke čtenáři přistupuje a rozesmívá jej. Zásluhou vynikajícího překladu Františka Vrby je v knize uchován i jemný humor hrající si se slovíčky (např. postava pana Wlezleyho z povídky Halucinace pana Wlezleyho je opravdu vlezlá).