Dobré čtení

Guy de Maupassant (1850–1893) byl francouzský spisovatel, představitel realismu a naturalismu. Narodil se do šlechtické rodiny a po prusko-francouzské válce pracoval na ministerstvu námořnictví v Paříži.

Miláček (Bel-Ami, 1885) vypráví o neuvěřitelném, odporném a zároveň jistým způsobem krásném životě mladého muže jménem Georges Duroy, jehož vášní jsou peníze a ženy. Po návratu z války v Tunisku pracuje na dráze, jeho gáže však zdaleka nestačí jeho potřebám, a tak neváhá a využije nabídky svého přítele Forestiera, který pracuje v bulvárním plátku La Vie Francaise. Georges je však neobratný pisálek, a přestože má z Tuniska spoustu dojmů a zážitků, které by se daly prodat, není schopný popsat jimi papír. Manželka přítele Forestiera mu však pomůže a Georges díky ní vydělá první peníze.

Seznámí se s její přítelkyní paní de Marelle, která se stane jeho dlouholetou milenkou a Georges ji neopustí ani tehdy, když si po smrti Forestiera bere jeho ženu. Díky ní a jejím a kontaktům ve vysoké společnosti a v neposlední řadě jejímu jazykovému nadání může do novin psát spoustu pikantních a zajímavých zpráv, které mu vynesou slávu – stává se šéfredaktorem novin. Přestože je ženatý a má milenku, zalíbí se Miláčkovi, neboť tak mu ve společnosti přezdívají, žena ředitele Waltera – jejich cit je vzájemný. Miláček neváhá využít svých styků a zjistí, že ředitel s ministrem plánují velmi lukrativní nákup pohledávek z Maroka. Sám také investuje, ale nevydělá tolik jako ředitel.

Jeho touha po penězích ho donutí ucházet se o nejmladší dceru paní Walterové, aby se dostal ke jmění ředitele. Paní Walterová nic netušíc je Miláčkovi oddána – je už však pouhou překážkou a přítěží, stejně jako jeho žena.

Miláček tedy celou věc narafičí tak, že jeho žena je přistižena in flagranti s jiným mužem, Miláček se s ní rozvede a unese ředitelovu dceru. Tomu nezbývá, než svolit ke sňatku, aby se vyhnul veřejné ostudě. Koná se svatba, na které paní Walterová pláče.

Georges Duroy je typickým představitelem materialistického člověka, který se nazývá “social-climber”. Využívá jiné k postupu na společenském žebříčku a jedinou hnací silou jeho snažení je touha po slávě, penězích a  úspěchu u žen. Je mužským protějškem Madame Bovaryové.

Guy de Maupassant (1850-1893) byl francouzský spisovatel, představitel realismu a naturalismu. Narodil se do šlechtické rodiny a po prusko-francouzské válce pracoval na ministerstvu námořnictví v Paříži.

Sbírka Matka zrůd a jiné povídky obsahuje několik desítek krátkých příběhů, ve kterých se míhají nejrůznější postavy, náměty a bizarní situace, které autora proslavily. Těžko shrnout tak rozsáhlé dílo, jakým tento výbor povídek bezesporu je, přesto jsou si však příběhy v mnohém podobné. Autor se často uchyluje k absurdním koncům, které povídky – pečlivě vystavěné, skvěle napsané a dokonale realistické – proměňují v zarážející a varující příběhy, jejichž cílem není soudit hrdiny, ale dokázat jistou nerozhodnost jejich jednání.

Nebojí se svými povídkami šokovat, zobrazovat věci nepříjemné a své hrdiny stavět do situací, které z nich dělají hlupáky. Tématem většiny povídek je láska, ať už naplněná či pouze platonická – právě ona je hybatelem lidského jednání.

Matka zrůd, povídka, jež dala název celé sbírce, vypráví o ženě, která si v touze po kráse stahovala pas nejrůznějšími korzety, a její děti tak prošly nepřirozeným vývojem. Rodily se deformované a jejich matka na nich vydělávala a prodávala je do cirkusů. Přestože bylo její jednání zavrženíhodné, společnost se na ni chodila dívat jako na pouťovou atrakci.

Lev Nikolajevič Tolstoj (1828-1910) byl ruský spisovatel a filozof, který pocházel ze šlechtické rodiny. Narodil se v Jasné Poljaně, jeho rodiče však zemřeli, když byl ještě malé dítě. Jako voják se zúčastnil Krymské války a svůj pozdější život strávil na statku v rodné vsi. Bojoval za práva mužiků a snažil se zlepšit jejich sociální podmínky. Odmítal carismus a soudobou pravoslavnou církev, požadoval návrat k prvotní církvi.

Vzkříšení (Voskresenije) je trojdílný román, jehož hlavní postavou je šlechtic Dmitrij Ivanovič Něchljudov. Jako mladý a nezkušený student svede služebnou svých tetiček Kaťušu Maslovovou, která s ním nechtěně otěhotní. Něchljudov neunese tíhu zodpovědnosti, Kaťuše dá sto rublů a odjíždí pryč. Tety těhotnou služebnou nechtějí dále zaměstnávat, a jí nezbývá, než se začít živit nejstarším řemeslem lidstva – stává se z ní prostitutka. Dítě, které Něchljudovovi porodí, umírá po cestě do nalezince, kam jej Kaťuša nechala odvézt.

O několik let později se oba hlavní hrdinové znovu setkávají. Kaťuša je obžalovaná z loupežné vraždy a Něchljudov zasedá v porotě. Okamžitě ji pozná a je přesvědčen o její nevině, zároveň se však bojí, že jej Kaťuša prozradí a veřejně znemožní. Přesto odhodlaně bojuje za její osvobození, justiční omyl ji však odsoudí k nuceným pracím na Sibiři. Něchljudov je rozhodnut jí pomoci a odčinit tak příkoří, kterého se jí kvůli jeho mladické nerozvážnosti dostalo. Slibuje jí, že podnikne vše pro její propuštění a že se s ní ožení. Kaťuša, zprvu chladná a odtažitá, postupem času Něchljudovovi odpouští, odmítá si ho však vzít za manžela. Něchljudov pochybuje o tom, že mu Kaťuša odpustila, ale nakonec zjišťuje, že ho chce pouze ochránit před ní samou – Kaťuša si uvědomuje, co by pro Něchljudova sňatek s ní znamenal, a proto se rozhodne strávit zbytek života s vězněm, se kterým se seznámí během cesty na Sibiř.

Něchljudov se během více jak pětiset stránek románu mění z ruského bezcitného a vznešeného šlechtice v člověka, který si uvědomuje bezmoc a beznaděj obyčejného lidu, chudiny a trestanců. Zjišťuje, že na světě neexistuje spravedlnost, že lidé, kteří trestají zlo, jsou sami zlí a zkorumpovaní:

Ptal se na věc velmi jednoduchou. Ptal se, proč a jakým právem jedni lidé zavřeli, mučí, vypovídají, tlučou a zabíjejí druhé lidi, když sami jsou docela stejní jako ti, koho mučí, tlučou a zabíjejí.

Uvědomuje si, jak špatný byl život, který doposud žil, náprava je pro něj však velmi obtížná. Své pozemky chce rozdat rolníkům, ti však odmítají, podezírajíce jej z nepravosti. Něchljudovova proměna je dokonána, když dobrovolně putuje s Kaťušou a stovkami trestanců na Sibiř.

Čím víc se o těchto lidech dovídá, tím víc je mu jasné, že jsou nevinní, zároveň však bezbranní a ztracení.

Soud má jediný úkol. Zachovat společnost, jaká je, a proto pronásleduje a pranýřuje lidi, kteří převyšují obecnou úroveň a chtěli by ji povznést, což jsou takzvaní političtí zločinci, i ty, kdo jsou pod úrovní, takzvané typy zločinecké.

Najednou jasně chápe, že zločinci nejsou ti, které vedou na Sibiř, nýbrž ti, kdo je vedou – gubernátoři, vězeňští a policejní inspektoři, strážníci.

Nikdo není vinen, avšak lidé byli zabiti, a přece je zabili právě tito lidé, kteří na jejich smrti nenesou vinu.

Trápí ho jeho vlastní neschopnost jakkoliv těmto lidem pomoci, nemůže bojovat proti zkostnatělému soudnímu aparátu. Během svého životního vývoje potkává celou řadu vedlejších postav, ve kterých vidí zlo, aroganci a čirý materialismus, které se mu hnusí. “Špatnou” část svého života se snaží odčinit – snaží se chránit trestance před zlovůlí vojáků, i jeho touha po sňatku s Kaťušou je podněcována výčitkami svědomí, které ho nechávají trpět.

Něchljudov, zdrcen Kaťušiným rozhodnutím vzít si vězně Simonsonova, zároveň však uklidněn vědomím, že bude o Kaťušu postaráno, během čtení evangelií zjišťuje, že kdyby lidé dodržovali boží přikázání, nebylo by třeba soudů ani trestů. Jak skončí nové období v jeho životě, ukáže budoucnost.

Gustave Flaubert (1821-1880) byl představitelem francouzského naturalismu. Poněkud promiskuitní autor odmítal manželství. Otevřenost jeho děl se v tehdejší době neshledala s pochopením čtenářů a Flaubert byl odsouzen za pobuřování veřejné mravnosti.

Madame Bovaryová (Madame Bovary, 1857) vypráví příběh krásné, cílevědomé a ctižádostivé ženy, která však zůstala celý svůj život uvězněna na maloměstě, ačkoliv toužila po Paříži. Manžela Karla, který v městečku pracoval jako doktor, si pro jeho maloměšťáctví přestala vážit a hledala povyražení u jiných. Vydržuje si milence Leona, a aby si alespoň udržela iluzi o krásném životě ve velkoměstě, nakupuje na dluh u lichváře drahé a nepotřebné cetky a šaty, jež jí mají Paříž připomínat.

Když Karel odhalí, co Ema napáchala, je už příliš pozdě – jeho choť se otráví arzenikem, aby nemusela snášet hanbu, která by ji dozajista stihla. Karel prodává veškeré jmění, které mu zbylo, nicméně i on za čas umírá.

Dílo, které popisuje cestu ambiciozní Emy životem a společností, si ve své době našlo mnoho odpůrců. Dnes však patří mezi klasiku světové literatury a čtenáři nabízí skvěle vykreslené charaktery jednotlivých postav.