Dobré čtení

William Gerald Golding (1911-1993) byl anglický romanopisec a učitel. Studoval v Oxfordu, v roce 1940 vstoupil do armády. Později vyučoval na Bishop Wordworth’s School a důkladně poznal dětskou psychologii a roli autority.

Pán much (Lord of the Flies, 1954) je dobrodružný román, odehrávající se v budoucnosti během světové války. Letadlo, které má evakuovat anglické civilisty se zřítí na ostrov – havárii přežije pouze skupina hochů ve věku 6-12 let, kteří se musí vyrovnat se samotou, strachem a těžkými podmínkami. Jejich vůdcem se stává Ralph, sportovně založený a chytrý chlapec, jenž ztělesňuje ideu demokracie a rozumného uvažování. Společně s Čuňasem, nejchytřejším členem skupiny, se snaží zorganizovat trosečníky a dát životu na ostrově řád.

Jejich opakem je postava Jacka, který zosobňuje autoritativního a totalitního vládce. Nesmíří se s Ralphovou rolí vůdce a jejich vztah se z tichého přátelství mění v nenávist, která vrcholí smrtí dvou Ralphových přátel – Čuňase a Simona.

Jack trosečníky mění v divoký kmen, toužící po násilí. Pořádá na Ralpha hon po celém ostrově, tomu se však podaří zachránit díky posádce lodi, která u ostrova přistane.

Golding během krátkého vyprávění dokonale postihuje změnu chování uhlazených anglických dětí, které se mění v malé násilníky s jedinou touhou – přežít. Jack se stává symbolem krvelačnosti a fanatismu, když v nesmyslném poblouznění spolu s “hypnotizovanými” členy své tlupy zabíjí Simona. Jakékoliv představy o civilizovanosti anglických obyvatel (a pozemšťanů obecně) padají při pohledu na řádění a nemilosrdnost Jackových “poddaných”.

David Herbert Lawrence (1885-1930) byl anglický spisovatel, který se otevřeně hlásil k realismu. Otevřeností svých děl šokoval tehdejší svět, který před ním dlouho zavíral oči. Román Milenec Lady Chatterleyové (Lady Chatterley’s Lover, 1928) byl ve Velké Británii vydán až roku 1960, tedy 32 let po jeho napsání. I tak byla kniha málem zakázána jako pornografické dílo.

Děj knihy se odehrává na venkovském sídle Wragby ve střední Anglii, kam se po 1. světové válce vrací ochrnutý sir Clifford Chatterley, aby zde strávil zbytek se svou chotí Constance. Oba jsou naprosto rozdílní: zatímco Cliiford žije životem spirituálním a duševním, Connie má ráda fyzickou schránku, touhu, vášeň a sex. Není tedy divu, že to, co jí Clifford kvůli svému zranění už nemůže dopřát, hledá u někoho jiného.

Jejím milencem se na krátkou dobu stává epizodní postava rozervaného spisovatele Michaelise. Pravé uspokojení se jí však dostane až od Olivera Mellorse, hajného na Wragby. Je prototypem muže, kterého Connie hledala celý život – je silný, krásný, nebojácný, impulsivní a upřímný.

Lidé city předstírají, ale vlastně necítí nic. Pokládají to nejspíš za romantické.

V hájovně s ním tráví každou volnou chvíli, zatímco o Clifforda se stará paní Boltonová, starší ošetřovatelka z blízké vsi. Avšak i mezi ní a sirem Chatterleyem dojde k jistému porozumění: z něj se stává zase malý chlapec, který ji chce hladit a objímat, ona zastává roli ochránkyně, ačkoliv se jí celá vyšší třída hnusí. Miluje ho a zároveň nenávidí, svým zvláštním způsobem.

Connie se během pobytu v Benátkách definitivně rozhodne opustit manžela a utéct s Mellorsem. Po hádce s Cliffordem, který se s ní nechce dát rozvést, utíká s Mellorsem začít nový život.

Celý příběh se odehrává na pozadí přerodu anglické společnosti, která začíná chápat důležitost nerostných surovin. Probouzí se i pracující třída, ovlivněna myšlenkami bolševismu a sovětů. Sir Chatterley a jeho přátelé-šlechtici jsou posledními kameny starého řádu, který se snaží uchránit za každou cenu. Naopak Connie s Mellorsem nedokáží pochopit jakousi zaslepenost šlechty.

Kvůli otevřenosti sexuálních scén musel Lawrence knihu 3x přepracovat, aby ji nakonec vydal ve Florencii, kde anglickému textu nikdo nerozuměl. I po více než 30 letech od svého vzniku však kniha nebyla přijata společností a byla málem zakázána. Přesto v ní lze, vedle velmi živočišných sexuálních scén a otevřených rozhovorů Mellorse a Connie, najít také zajímavý pohled do tehdejší společnosti.

Bram Stoker (1847-1912) byl anglický romanopisec, povídkář a divadelní kritik. Psal divadelní recenze pro dublinský časopis Mail, později se stal tajemníkem Henryho Irvinga. Proslavil se díky románu Dracula, žádná z jeho pozdějších próz už slávu tohoto díla nepřekonala.

Román Dracula (1897) je klasickým dílem literárního vampyrismu, inspirovaného gotickým románem a hrůzostrašnými povídkami. Zachycuje podivné události a příhody formou deníkových zápisků, které hlavní hrdinové příběhu postupně spojují jako korále na niti.

Prvním průvodcem čtenáře se stává Jonathan Harker, mladý a nadějný advokát, který je vyslán do Transylvánie, aby s hrabětem Draculou domluvil detaily koupě londýnského sídla. Jonathan přijíždí na zámek a je mile překvapen pohostinností hraběte. Později se stává svědkem mnoha zvláštních jevů, které v něm vzbuzují strach – s úlekem zjišťuje, že se stal zajatcem na temném zámku Dracula. Z jeho zápisků se dozvídáme, jak velký strach prožíval během svého pobytu, jak jej udivilo, že na zámku nejsou žádná zrcadla a konečně i to, jak hraběte napadl a v záchvatu šílenství uprchl ze zámku.

Jonathanova snoubenka Mina se zatím v Londýně strachuje o jeho zdraví, a když obdrží dopis z transylvánské nemocnice, rozjíždí se za svým milým, kterého nalézá oslabeného prudkým zánětem mozkových blan. Musí přísahat, že jeho deníku se v životě nedotkne – Jonathan si stále není jist, zdali se mu všechno jen nezdálo.

Její přítelkyně Lucy se mezitím šťastně vdá za Arthura Holmwooda, odmítá nabídky doktora Johna Sewarda a Texasana Quinceyho Morrise, kteří mají v příběhu sehrát ještě velmi výraznou roli. Právě v těchto chvílích hrabě Dracula, uzavřen v bedně na palubě lodi, dosáhl břehů Anglie. S sebou přiváží bedny s hlínou z Transylvánie, kterou potřebuje k odpočinku.

Při jeho příjezdu se ve městě začínají dít divné věci a Lucy začíná chřadnout. Doktor Seward si s nemocnou, která vykazuje příznaky chudokrevnosti, neví rady, a z Nizozemí povolává svého dávného přítele a učitele van Helsinga. Ten však přichází pozdě a s hrůzou zjišťuje, že Lucy se stala obětí hraběte Draculy. Stává se z ní Nemrtvá, navždy uvězněná v mrtvém těle a předurčená k nekonečnému životu, který sílí z krve živých lidí.

Van Helsing si pročítá všechny zápisky a deníkové záznamy a ještě více se utvrzuje v přesvědčení, že je třeba hraběte zabít. Spolu se svými přáteli Johnem, Quinceym, Arthurem, Jonathanem a Minou vypracují plán, který světa navždy zbaví toho netvora z pomezí dvou světů. Hrabě však nečekaně napadne paní Minu a vpraví ji trochu své krve do žil, aby nad ní získal moc a později ji mohl povolat k sobě.

Naši hrdinové jsou nyní nuceni bleskově jednat a nepromrhají jediný okamžik – postupně zničí všechny skrýše, které si Dracula v Londýně vybudoval. Ten prchá zpět do rodné Transylvánie, aby – jako už mnohokrát předtím – načerpal nové síly pro svůj nekonečný boj. Hrdinové krvavého příběhu jsou mu neustále v patách a dostihnou ho dříve, než dosáhne svého útočiště. Srdce mu probodnou dřevěným kůlem a hlavu oddělí od těla. Hrabě se rozplyne v prach, bohužel je však při potyčce s Cikány a Slováky zabit Quincey Morris.

Autor čtenáři chronologicky řazenými deníkovými zápisky postupně poodhaluje hrůzné události a skutečnosti, které se v naproté tichosti a bez vědomí veřejnosti odehrávaly v Londýně. Zároveň čtenáři poskytuje několik různých pohledů na celý příběh a umožňuje mu nahlédnout do niterných úvah jednotlivých postav.

George Orwell (1903–1950), vlastním jménem Eric Arthur Blair se narodil v Indii a v letech 1922–1927 pracoval v Barmě u britské policie.

Farma zvířat (Animal Farm, 1945) je spolu s titulem 1984 považována za vrchol Orwellovy tvorby. Kvůli nepokryté kritice SSSR muselo být její vydání pozdrženo.

Anglická Manor Farm je, stejně jako každá jiná farma v Anglii, závislá na práci zvířat. Ta se však jednoho dne vzbouří, vyženou zlé pány a začnou farmu spravovat samy. Zpočátku rovnocenná společnost se postupně začíná dělit – prasata se stanou organizátory a veliteli, zatímco ostatní zvířata dál pokračují v práci, omámena pocitem svobody. Zvířecí společnost se čím dál víc podobá té lidské, prasata mezi sebou bojují o moc. Postupně mění zavedené zvyky a praktiky zvířat, minulost i své chování.

Ostatní zvířata jsou – snad s výjimkou apatického osla Benjamina – příliš hloupá na to, aby pochopila, že je prasata vykořisťují, využívají a týrají. Nezbývá jim, než poslouchat nové pány, pracovat a plnit rozkazy prasat.

Orwell zachycuje proměnu mírumilovných prasat v kruté a lstivé pány, kteří se na konci alegorické bajky podobají mnohem víc lidem než zvířatům. Zneužívají svou inteligenci, straší své spolubojovníky – revolucionáře návratem pana Jonese a samy tyjí z jejich práce. Kniha popisuje hrůznou moc teroru, propagandy a konečnou zradu prvotní myšlenky revoluce. Varuje před totalitní společností tupého stáda, kterým manipuluje zlovolný diktátor. Jednotlivé postavy zvířecího příběhu mají reálné předlohy a popisují ruskou společnost v době Stalinovy vlády: V knize jsou ztělesněny postavy Marxe a Lenina, Stalina a Trockého, dále lživého ruského deníku Pravda či chudého proletariátu.

Twelve voices were shouting in angre, and they were all alike. No question, now, what happened to the faces of the pigs. The creatures outside looked from pig to man, and from man to pig, and from pig to man again; but already it was impossible to say which was which.

William Shakespeare (1564-1616) byl anglický básník a dramatik, mnohými považován za největšího anglického spisovatele. Z jeho díla se dochovalo 38 her, které byly přeloženy do většiny světových jazyků. Najdeme mezi nimi komedie, tragedie, ale i hry historické či pohádkové.

Romeo a Julie (Romeo and Juliet, 1595) vypráví příběh dvou znepřátelených šlechtických rodů z Verony – Kapuletů a Monteků. I přes jejich nenávist se Romeo z Monteků zamiluje do Julie, která jeho lásku opětuje. Tajně je oddá bratr Vavřinec, v den svatby však Romeo probodne Tybalta, synovce paní Kapuletové, a musí prchnout do nedaleké Mantovy. Julie si může pro svého milého oči vyplakat, a její otec se proto rozhodne oženit ji s Parisem, příbuzným vévody. Když Julie zví tuto špatnou zprávu, požádá bratra Vavřince o pomoc. Ten jí nabídne lék, který ji na 42 hodin uspí, aby se později probrala v hrobce s Romeem po svém boku.

Zatímco rod Kapuletů truchlí, bratr Baltazar spraví Romea o smrti Julie. Romeo už nemá proč žít, a tak se potají vydá do Verony ke hrobce Juliině, aby spočinul po jejím boku. Vypije jed, který mu prodal lékárník a umírá. Julie procitne z mrtvolného spánku, když však uvidí svého milého nehybného, sama se probodne dýkou. Smrt mladých milenců nakonec usmíří oba rody.

Romeo a Julie ztělesňují ideál renesančního člověka, který už se nebojí Boha, ale bere svůj osud do vlastních rukou. Sami bojují se starým světem za právo určit si svou vlastní osud a cestu, kterou se vydají, za právo na lásku. V obou hrdinech se snoubí rozum a cit, odvaha a samostatnost. Oba však chápou, že proti nim stojí všechny postavy hry, kromě hodného bratra Vavřince, jenž jejich lásce požehná. Shakespeare však i doprostřed lidské tragedie staví záblesky nespoutaného humoru či grotesky, ať už v podobě chůvy či v postavách znesvářených Monteků a Kapuletů, v situacích jinak velmi vážných.

Benvolio: Při mé hlavě! Kapuleti!
Merkucio: Při mé patě! To je toho!
Tybalt: Jen těsně za mnou! Promluvím s nimi. Smím prosit na slovíčko? Dobrý den.
Merkucio: Jen na slovíčko? Přidejte něco. Nemohlo by to být slovíčko a rána?

Jerome Klapka Jerome (1859-1927) byl anglický humorista, jenž své prostřední jméno přijal jako vzpomínku na maďarského revolucionáře Györgyje Klapku, se kterým se spisovatelova rodina přátelila. Začínal psaním cestopisů, na doporučení redaktora však popisné pasáže zkrátil a věnoval více pozornosti úsměvným zážitkům hlavních protagonistů.

Dělat věci s rozmyslem je ztráta času (The Second Thoughts of an Idle Fellow) je sbírka 12 povídek vycházejících z běžných životních situací, které ne vždy dopadají tak, jak bychom si přáli. Autor na konci mnoha povídek filozofuje o smyslu života a lidské podstatě a přirozenosti – nezabředává však do monotónních úvah, činí tak s vtipem sobě vlastním.

O hraní pochodů na pohřbu loutek:

“Napadá mě, jak by ta hra asi vypadala, kdybychom si všichni mohli napsat své vlastní role. Nebyli by v ní žádní šašci ani zpívající služky. Všichni bychom hráli hlavní roli uprostřed jeviště a světla ramp by svítila pouze na nás. Nebo by to tak nebylo?”

O radostech a prospěchu otroctví:

“Až tedy ještě trochu vyrosteme, možná pochopíme, proč jsme na světě.”

George Orwell (1903-1950), vlastním jménem Eric Arthur Blair se narodil v Indii a v letech 1922-1927 pracoval v Barmě u britské policie.

Alegorický román 1984 (1949), který líčí život ve světě plném strachu, byl v době vydání (1949) vykládán jako obžaloba stalinismu. Orwell nás zve do Oceánie, jedné ze tří světových supervelmocí, které spolu bojují o nadvládu na Zemi.  Winston Smith, hlavní postava románu, je členem strany Angsoc, která v zemi ovládá veškerá média i myšlení lidí. Strana zjednodušuje slovní zásobu a dělá z lidí tupé stádo neschopné rozumně uvažovat.

Winston je jedním z posledních, kteří si uvědomují, že Strana lže. Už jen toto zjištění pro něj znamená jistou smrt, protože Ideopolicie obyvatele hlídá na každém kroku. Proto je rozhodnut co nejrychleji najít někoho, komu by se se vším mohl svěřit, než bude pozdě.

Spojence najde ve spolupracovnici Julii, se kterou prožije vášeň a nekonečný strach z odhalení. Spolu utíkají do světa, který si Winston vybudoval v zapadlém pokoji starožitnictví. Společně prožívají nejkrásnější okamžiky svých životů, vědomi si blížícího se trestu – ten nakonec přichází v podobě mučení uvnitř Ministerstva lásky.

Smrt by pro oba milence byla vysvobozením, ale Velký bratr – ochranář a otec celé Oceánie – chce zlomit jejich víru v lásku, pravdu  a duchovní hodnoty. Mučení Winstona zlomí a uvědomí si, že Velkého bratra miluje. Děsivý příběh o manipulaci s lidskou myslí se tak uzavírá.

Mysl mu sklouzla do zmotaného světa doublethinku. Vědět, a přitom nevědět, uvědomovat si plnou pravdu, a přitom pronášet pečlivě vykonstruované lži, udržet současně dva názory, které se vzájemně vylučují, vědět, že jsou protikladné, a věřit v oba; používat logiku proti logice, odvrhovat morálnost, a přitom ji vyžadovat, věřit že demokracie je nemožná a že Strana je strážcem demokracie; zapomenout všechno, co je třeba zapomenout, potom to znova z paměti vylovit, když je toho zapotřebí, a zas to promptně zapomenout: a nade všechno aplikovat týž proces na proces sám. To byla nejzazší finesa: vědomě si přivodit nevědomost, a pak znovu zapomenout na akt hypnózy, který člověk právě provedl. Dokonce i jen porozumět slovu doublethink vyžadovalo podvojného myšlení použít.

Roald Dahl (1916-1990) se narodil norským rodičům ve Walesu a byl pojmenován po polárníku Roaldu Amundsenovi. Známým se stal díky své tvorbě pro děti, mezi jeho nejznámější díla patří Továrna na čokoládu.

Další příběhy nečekaných konců (More Tales of the Unexpected, 1978) obsahují 9 povídek, které balancují na hranici světa reálného a fantastického, možného a neskutečného. Povídky jsou psány s lehkostí a vtipem, který je velmi důležitý pro překvapivý konec každého příběhu.

Obzvláště bych vyzdvihl povídku Muž s deštníkem, jejíž hlavní hrdina se živí prapodivným způsobem: V restauracích krade z věšáků deštníky, které pak na ulicích prodává kolemjdoucím, většinou za jednu libru.

Cílem Dahlovy sbírky zřejmě není donutit čtenáře k hlubokému zamyšlení, snaží se jen jednoduchým a účinným způsobem pobavit – to však jeho příběhům nikterak neubírá na kvalitě.